Už někdy v šedesátých letech si zejména evropští ochránci přírody pod tíhou důkazů o nárocích mizejících druhů uvědomili, že řada stanovišť obývaných ohroženými organismy se neobejde bez pravidelné péče. Protože šlo o stanoviště po staletí ovlivňovaná pastvou a sečí, v lesích pak třeba pařezením, zvykli si je označovat za „polopřirozená“. K péči využívali hospodářské metody předintenzifikačního zemědělství. Pořád se ale v hloubi duše trochu styděli. Ochrana přírody přece v 19. století vznikla k zachování nespoutanosti a divokosti. Kdyby nebylo člověka, jak by asi vypadala prapůvodní stanoviště všech těch motýlů, brouků, kosatců či orchidejí?
↧